W W W   .   M U Z E J N I K    .    C Z

Logo

MUZEUM KAPLIČKOVÝ VRCH

Malá Morávka, 793 36, IČO 41379039

Logo 2
Úvodní slovo

Trofeo Niké

Historie kaple

Obec Malá Morávka

Malá Morávka.info

Historické pohledy

Škola v Malé Morávce

Server muzeí a galerií

Připravujeme

Odpovědna

Kontakty a objednávky

Cesta k muzeu

Autoři webu


Valid HTML 4.01 Transitional
Valid CSS!

     Lesní kaple Nejsvětější Trojice se nachází na Kapličkovém vrchu nad Malou Morávkou. Starší topografická a regionální literatura napovídá, že už v prvních letech od jejího vzniku ji lidé ve vesnici přijali za svou a to i přesto, že se vždy jednalo o kapli privátní. Nejstarší literární zmínka o ní je v Kneifelově Topografii z roku 1806. Autor klade vznik stavby do roku 1699 a dále doplňuje, že stavba byla rozšířena v roce 1765 bratry Weissovými. Rovněž Faustin Ens se zmiňuje o přestavbě, ale za rok výstavby považuje rok 1690.

Datum založení kaple

     Wolny označuje za stavitele kaple N. Schildera. Stalo se tak údajně v roce 1693, kaple byla soukromá a stavitel získal pro její provoz mešní licenci. Článek ve vlastivědném časopise Freudenthaler Ländchen a zmínka v obecní kronice Malé Morávky upozorňuje na místní tradici, která spojuje skalní výběžek s místem, kde stávala do roku 1641 opevněná věž. Tu údajně pobořili švédští vojáci a na jejich troskách postavili příslušníci podnikatelské rodiny Schilderovy kapli.

     Počátky rodu Schilderů v Malé Morávce můžeme vysledovat poprvé v zápisech Urbáře bruntálského panství, konkrétně v zápise pro Malou Morávku z 2. června 1640. První ze Schilderů - Christoph Schilder, je ještě počítán mezi zahradníky, ale Caspar Schilder v témže roce zakoupil z bruntálského místodržitelského majetku právě vystavěnou novou drátařskou huť. Koupil ji za 250 tolarů a dále se zavázal, že i po jejich zaplacení bude nadále platit 10 tolarů ročně.

     V roce 1651 zakoupil Balthasar Schilder za celkovou sumu 350 tolarů další nově vybudovanou drátovnu, tentokrát v režii Augusta Oswalda z Lichtensteinu. Také on přijal závazek, že bude "platit odtud poplatky ročně a na věčné časy 10 tolarů." O čtvrt století později (31. května 1676) byl tentýž podnikatel veden jako Balzer Schilder na Kamenném hamru (im Steinzenhammer) a drátovně (in der Drahthütte).

     Okolo roku 1690 přistoupil potomek těchto úspěšných podnikatelů k výstavbě kaple. Lidová ústní tradice zachovala pravděpodobný důvod její výstavby. Bohatý podnikatel onemocněl jistou břišní chorobou, která ho natolik ovládla, že se obával blížící se smrti. V modlitbách učinil slib. Uzdraví-li se, vystaví na skále proti hamru kapli k větší slávě Boží. Během krátké doby příznaky jeho nemoci zmizely a tak byl slib, za přispění všech obyvatel Malé Morávky, naplněn.

     Popis první podoby kaple je zachycen ve farní kronice. Byla prý dřevěná a v roce 1765 již natolik zchátralá, že musela být stržena a celkově přestavěna. Tento popis však není zcela přesný. Jak vysvítá z historicko-stavebního průzkumu v rámci oprav v 80. letech minulého století, od prvopočátku měla kaple zděný presbytář, který se také s drobnějšími stavebními zásahy dochoval. Roubená loď byla sice při přestavbě stržena, ale původní stropní kazety byly opět použity v nové zděné lodi a tak lze říci, že rozměry dnešní stavby se příliš od původních rozměrů nevzdálily. V lucerně věže byl až do 60. let minulého století také původní zvon s datací 1727.

Strop kaple

     Po přestavbě v roce 1765 doznaly proporce kaple dílčích změn. Délka objektu dosáhla 12, 5 m, výška věže 25, 9 m. Presbytář dostal nově zaklenutý strop s jednoduchou štukovou výzdobou, rozsah plochého stropu lodi byl pravděpodobně pouze o třetinu zvětšen.

     Určité náznaky původní podoby kaple se však dochovaly do dnešní doby. Především je to původní výmalba presbytáře. Sice torzovitě, přesto poměrně uceleně, je možno rekonstruovat původní malbu. Okrový podklad, několik desítek cm vysoký červený sokl, červené lemování dvou postraních oválných oken. Obdobně byla lemována i dvě velká oblouková okna presbytáře. Jak linie naznačují, okna měla před rokem 1765 mnohem menší rozměr oproti dnešním. Poblíž všech čtyř okenních otvorů byly stěny zdobeny dvojicemi zelených květinových ornamentů.

     Při odstranění lišt kazetového stropu se objevila původní koncepce výzdoby stropu. Stejně jako dnes se v jednotlivých polích vyjímaly výjevy evangelisté, apoštolé a církevní otcové, ale na rozdíl od dnešního členění lištami, byli jednotlivé postavy ohraničeny věnci a chyběly dnešní nápisy. Pozadí bylo tvořeno modrou oblohou se zlatými hvězdami. První dvě řady směrem k vítěznému oblouku jsou však natolik odlišné od ostatních, že se zdá, že byly do konečné podoby stropu zakomponovány dodatečně. Původně byla loď kaple přibližně o více jak metr kratší

     Přestože ze základní roubené části nezůstalo na první pohled nic, přece jen určitý náznak se dochoval. Při stavebních úpravách podlahy bylo na předělu presbytáře a lodi, v hloubce asi 40 cm, zachyceno torzo horizontálně uloženého trámu a několik úlomků drobné, oranžově glazované keramiky.

     Po roce 1765 byl mobiliář kaple postupně doplňován, ale do dnešní doby se z něj dochovalo pouze torzo. Na kruchtě se nacházely malé rokokové varhany, samotná kruchta byla lemována kuželkovitou poprsní. Zkáze unikl pouze jeden ze čtyř pozdně barokních svícnů a dva ze tří obrazů - Sv. Thekla od neznámého umělce a Korunování Panny Marie od Johanna Christopha Handkeho, který byl osobní zakázkou majitelů kaple. Některé z těchto předmětů bylo zachráněno téměř na poslední chvíli, jiné se zachránit nepodařilo nebo se nacházejí v soukromém držení. Jen shodou okolností nepřišla kaple o uměleckou výzdobu. Samotná kaple byla v roce 1982 v natolik špatném stavu, že se uvažovalo o sejmutí stropních kazet a fresek a o jeho sanaci. V celé historii své existence stála stavba právě v tuto dobu nejblíže zániku.

Barokní okno

     Takto závažné rozhodnutí čekalo kapli Nejsvětější Trojice již potřetí. Poprvé to bylo v roce 1765, podruhé ve 30. letech minulého století a konečně v roce 1982. První přestavba v roce 1765 vyvrcholila celkovou změnou podoby objektu. Až nápadně se přiblížila svým vzhledem původnímu dřevěnému malomoráveckému kostelu a po roce 1793 se stala poutním místem.

     Podruhé se varovné hlasy ohledně stavu objektu ozvaly v roce 1933. Památkový úřad v Brně upozorňoval majitele kaple, papírníka Rudolfa Müllera, na nutnost nejnutnějších úprav zevnějšku stavby. Podnikatel byl však ve vyrovnávacím řízení a v obci musel vzniknout výbor na záchranu kaple v čele s místním duchovním Páterem Františkem Šimkem. Byla vyměněna krytina střechy, strop i obrazy prošly restaurátorským zásahem. Práce byly ukončeny v červenci 1936. Celkově stála oprava 12 000 Kč a jmenovitě přispěli místní občané - bratři Theimerové, majitelé továrny na výroby žebříků a katru a krejčí Karl Hauke dohlížel na stavební práce. Přispěli i mnozí drobní dárci. Slavnostně a za účasti poutníků ze širokého okolí, byla kaple otevřena 26. července 1936. Součástí slavnosti byla produkce místní kapaly, byla odehráno slavnostní divadelní představení a interiér památky byl poprvé nasvícen provizorně instalovaným elektrickým osvětlením.

     Uplynulo jedenáct let. Po roce 1945 se kaple rychle začala propadat do bezútěšného stavu. Nejprve byly vykopnuty dveře a kaple se postupně stala obětí vandalů, místních dětí, učňů Lesnického odborného učiliště v Karlově a členů PO z Bruntálu. Od 70. let minulého století sloužila stavba jako úkryt pro hlavní rozvaděč retranslační stanice v bezprostřední blízkosti kaple a dá se říci, že právě tato podivná symbióza ji také zachránila. S ukončením provozu televizního zařízení se dostala na pořad dne i otázka dalšího přežití stavby.

     Z kaple zůstala prakticky hrubá stavba. Uvnitř byly pouze fresky vítězného oblouku, kazetový strop a podlaha kruchty. Stavba měla nejen silně poškozenou střešní konstrukci, ale především se začala hroutit její věž. Chyběla okna, dveře, přístupové schodiště zůstalo po odstraňování konstrukce retranslační stanice v rozvalinách. Jako první bylo nutno demontovat věž a vyrobit její kopii.

     Oproti předešlým renovacím si tato realizace vyžadovala jistou dávku osobní statečnosti. V Karlově již dříve zanikly dvě menší kapličky a kaple na Kapličkovém vrchu je mohla tiše následovat. Přesto se postupně podařilo zapojit do záchrany nejen občany vesnice a MNV, ale i státní orgány. Pod vedením vedoucího Správy CHKO Jeseníky ing. Ivana Hornišera byla rozebrána a nově postavena dřevěná věžní konstrukce (Josef Lehký a stolař Reihel z Opavy), břidlicová krytina střechy vyměněna za měděný plech (Petr Haničák, Karlov), o dopravu materiálu se podělili ochranáři (Petr Baláž a Jaroslav Řezáč) a LOU Karlov (Josef Pánek). 17. června 1983 bylo vše na místě a první fáze rekonstrukce začala. KNV Ostrava přidělil koncem srpna 1983 na rekonstrukci blíže nezjištěnou částku, ale ani s největším úsilím se nepodařilo úplně dokončit položení nové střešní krytiny. Souběžně byl restaurován kazetový strop lodi a fresky vítězného oblouku.

Pohled na kůr

     Tato první fáze úprav trvala do října 1985 a pravděpodobně dosáhla výše 175 000 Kč. Samostatně byla do roku 1992 obnovena fasáda stavby, rekonstruováno zábradlí kůru a do objektu byla přivedena elektřina (MNV Malá Morávka a OÚ Malá Morávka). Odhad celkových nákladů na stavební práce, materiál a jeho přepravu se pohybuje okolo 500 000 Kč.

     Práce byly ukončeny, kaple byla uzamčena a zůstala nevyužita. Až s novým nájemcem kaple - Muzeem Kapličkový vrch, bylo učiněno několik dalších kroků k dosažení původního stavu venkovní podoby památky. Od roku 1994 bylo postupně doplněno vnitřní dřevěné schodiště, vstupní dveře byly nově zajištěny ocelovou pásovinou a terén v nejvyšší poloze byl uveden nájemcem do kulturního stavu .

     Po třinácti letech od dokončení rekonstrukce fasády je její stav opět v neuspokojivém stavu. Doposud chybí krycí konstrukce nad vstupem do objektu a vnitřní omítky do výše 1,5 m nutně potřebují sanovat. Samotný provoz muzea nemůže tyto nároky finančně pokrýt a tak bude nutno počkat na uvolnění financí z rozpočtu OÚ Malá Morávka. Obdobně bude nutno postupovat také při rekonstrukci bývalé přístupové cesty.

Igor Hornišer, MKV